Popeláři (Kosťa / Irena Kanovská)

Popeláři s černou tváří
hrabou se nám v životech,
obsah pytlů vždy vyjádří
co skrýváme za plotem.
Odpad slov či z brambor plíseň
nebo slupky z banánů,
ví i to, kdo z nás měl žízeň
a co uhasil po ránu.

Popeláři s bílou tváří
hrabou se nám v životech,
kravaťáky - ty nesnáším,
ať zůstanou za plotem.
Odpad není z brambor plíseň
nebo slupky z banánů,
z křiváků mám děs a tíseň,
z nich se budím po ránu.

Popeláři s černou tváří,
bez nich bychom nebyli,
hory špíny tuny žízně
by nás všechny zakryly.
Relativní často bývá
co čisté je a co ne,
za čistým může být špína...
jen popelář zůstane.

ref.:
Život je odpaďák u chodníku,
je plný tajemství a otazníků.
Kontejner omylů, zašlé slávy,
někdy nás nasere, jindy baví.